Jak na štukování: Vyhněte se těmto nejčastějším chybám

Štukování vypadá na první pohled velmi jednoduše, ale pokud nedodržíte několik zásad, omítka může vypadat po vašem domácím řádění hůř, než byste čekali. Jakým chybám se tedy vyvarovat, aby stěny vypadaly dobře?

Cena za vnitřní štuk není vysoká a na internetu je spousta návodů, které vás během chvíle seznámí s úplnými základy. Dá se tedy říct, že během chvíle se štukatérem můžete stát klidně i vy a celá vaše rodina.

Jak to tak ale bývá, asi žádný video návod z internetu není úplně dokonalý. V průběhu práce se tedy mohou objevit nečekané problémy, kvůli kterým bude výsledek vaší práce horší, než jste čekali. 

A speciálně ve chvíli, kdy vás přitahuje (třeba) takový benátský štuk. Ve své podstatě jde o stěrkovou hmotu, která svým vzezřením imituje mramor. (Od 18. století se používal třeba pro dekoraci kostelů.)

Jakých chyb se tedy vyvarovat při štukování, aby byl výsledek co nejlepší?

Příprava zdi na štukování

štukování

Než začnete nanášet takzvanou fajnovou, je potřeba se na to pořádně připravit. Naprostým základem je samotná zeď, která by měla být alespoň trochu kvalitní. Také by na ní neměla chybět vyzrálá jádrová omítka. Ta by měla být navíc čistá a zahlazená (tedy bez různých výčnělků).

Naprosto logicky je také vhodné celou místnost vyklidit, aby vám nic nepřekáželo v práci.

Pokud se nějaké nerovnosti vyskytnou, zeď je potřeba nejprve ohladit škrabkou, která vám pomůže tyto nerovnosti zbrousit. Zeď se pak musí očistit od prachu, na což stačí použít proud vody.

Aby štuk na podkladu dobře držel, doporučuje se i penetrace. Díky tomu bude podklad dostatečně pevný a přilnavější.

Výběr omítky

štukování doma

Také hodně záleží na výběru omítky. Například sádrová omítka nemá v oblibě vlhkost, proto se nehodí moc ven, ani do místností, ve kterých se zvýšená vlhkost předpokládá. (Koupelna, toaleta, kuchyň…)

Univerzální volbu představuje klasická štuková omítka, kterou můžete používat jak uvnitř, tak venku, protože je odolná.

Při míchání hmoty pak bezpodmínečně dodržujte poměr vody a směsi, jinak skončíte s něčím, co nepůjde správně použít.

Záležet si také dejte na důkladném promíchání. Lopatku nedoporučujeme, vhodnější je stavební míchadlo. V úvahu může přicházet i hodně silná vrtačka.

Na tohle také pozor!

štukování chyby

Aby výsledek štukování za něco stál, nedoporučuje se při práci moc spěchat. Postupujte tedy pomalu a pečlivě.

Pro začátek je také vhodné štukovat místa, která se tolik nepoužívají, nebo nejsou dobře vidět, protože se na nich naučíte dostat štukování do ruky.

Nejlepší bude, když začnete omítku natahovat od spodní části zdi směrem vzhůru. Hmotu vždy naneste na hladítko a poté ji přitiskněte na zeď, kde ji rozetřete a uhladíte. Vrstva štuku by měla mít zhruba 3 mm.

V ideálním případě se snažte, aby vám na štuku nezůstávaly rýhy (je možné to snadno zahladit hladítkem). Pokud tam zůstanou, velká chyba to není, ale počítejte s tím, že to pak bude na zdi vidět.

Následně nechte první vrstvu dostatečně uschnout a poté nanášejte druhou vrstvu štuku. Díky tomu můžete opravit i nedokonalosti první vrstvy. Postup je jinak stejný, jako o prvního natahování fajnové.

Filcování

Aby byl výsledek opravdu perfektní, po zavadnutí druhé vrstvy štuku přichází na řadu takzvané filcování.

Jak správně tušíte, jde o speciální tkaninu, díky které pak bude mít vyštukovaná zeď požadovanou texturu. Filc by měl být při práci navlhčený, jinak vám to s ním nepůjde tak dobře.

Štukovali jste doma někdy něco? A pokud ano, jak se vám to nakonec povedlo? Dejte nám vědět své zkušenosti do komentářů.

Napsat komentář